Cílem této kapitoly je, aby žáci v rámci zemědělství svého regionu rozeznávali současné a minulé a orientovali se v hlavních reáliích minulosti a současnosti naší vlasti s využitím regionálních specifik. Dalším cílem je, aby žáci v rámci zemědělství srovnávali a hodnotili na vybraných ukázkách způsob života a práce předků na našem území v minulosti a současnosti s využitím regionálních specifik.
Navazujeme zde na téma zemědělství na našem území, popřípadě proměny způsobu života našich předků. Vhodné je tedy zařazení této kapitoly zejména do předmětu vlastivěda.
V rámci této kapitoly se žáci seznámí se stavem zemědělství na Vizovicku a Slušovicku jak v době před zemědělskou kolektivizací, tak v jejím průběhu a po následné privatizaci zemědělské půdy. Budou tak moci lépe poznat způsob zemědělského hospodaření v jednotlivých obdobích, včetně jeho dopadu na tvář krajiny.
Zemědělskou půdu před násilnou kolektivizací (počátek 50. let 20. stol) z velké většiny vlastnili malí zemědělci, pro které bylo obdělávání půdy ve vlastní režii hlavním zdrojem obživy. Tito lidé byli z velké části samozásobitelé, neboť většinu plodin si dokázali vypěstovat sami. Na chudém Valašsku tento stav platil i v období První republiky, neboť se zde nenacházelo mnoho průmyslových závodů, které by byly schopny poskytnout lidem obživu. Lidé zde byli proto odkázáni na svá málo úrodná pole, která obdělávali za pomoci jednoduchých nástrojů, a na chov dobytka tam, kde obdělávání půdy nemělo smysl. Mimoto si přivydělávali různými pracemi, např. prací na velkostatcích či podomáckou výrobou nádobí a načiní; to však náleží do kapitoly o řemeslech a průmyslu.
Po násilné kolektivizaci, za období socialismu (50. léta 20. stol. až do roku 1989), náležela téměř veškerá zemědělská půda státu, kterou spravoval skrze jednotná zemědělská družstva (JZD). Jednotlivé pozemky byly proto sloučeny a sceleny, čímž se zcela změnil ráz krajiny – drobná políčka, pastviny, meze a remízky vymizely a objevily se velké lány polí a trvalého travního porostu. JZD se na takto vytvořených lánech snažila o co největší hektarové výnosy často za pomoci těžké techniky. Následky tohoto hospodaření nese naše krajina dodnes. Mezi nejvýznamnější důsledky patří chemicky přehnojená půda, která je ochuzena o mnohé živiny z kvůli erozi. Krajina ztratila svou členitost a následkem toho také svou původní přírodní pestrost (biodiverzitu). Díky náročnému terénu a neochvějné lopotě některých pasekářů, kteří nebyli ochotni opustit malozemědělský způsob obživy, však Valašsko nebylo kolektivizací postiženo v takové intenzitě, jako zbytek republiky.
Privatizací zemědělské půdy, která probíhala od počátku 90. let minulého století, byla většina pozemků navrácena jejich původním majitelům. Mnohé z těchto pozemků však byly z výše uvedených důvodů značně vyčerpány. Původní majitelé těchto zemědělských pozemků navíc během uplynulých desetiletí změnili svůj způsob obživy i života a k zemědělskému hospodaření již většinou ztratili vztah. Na hornatém Valašsku se proto stalo běžnou praxí, že jsou tyto pozemky pronajímány či odprodávány zemědělským podnikům, které na této půdě hospodaří – pěstují méně náročné plodiny, případně se věnují chovu ovcí či dobytka. Mnoho nelesních pozemků bylo také zalesněno. Stále však existují malí zemědělci, kteří na své půdě hospodaří a chovají ovce či dobytek, případně pěstují zemědělské plodiny. Pro jejich podporu existují různé státní i evropské dotační programy.