Cílem této kapitoly je, aby se žáci orientovali v hlavních reáliích minulosti naší vlasti s využitím regionálních specifik, konkrétně se zaměřením na lidové stavby na Valašsku. Tato kapitola se proto věnuje seznámení žáků se základními stavbami valašského hospodářství, kde zvláštní důraz bude kladen na obytnou část; opomenuty nebudou ani zvláštní lidové stavby na vesnici. Dalším cílem je, aby žáci dokázali srovnávat a hodnotit způsob života našich předků v minulosti a současnosti se vzhledem k bydlení.
Navazujeme zde na obecné znalosti o každodenním životě našich předků. Rozšiřující učivo se zaměřuje na poznání způsobu života a bydlení našich předků a s tím spojených staveb.
Sídlo představuje společensko-hospodářskou jednotku, ve které lidé žijí a také pracují. Zahrnuje tedy nejen obytnou část, ale i další stavby, které byly potřebné pro práci obyvatel sídla. Výčet těchto staveb se odvíjí od jejich sociálního postavení (bezzemci, domkaři, sedláci, fojtové aj.) i od profesního zaměření (rolník, řemeslník, pastevec aj.). Pro naše účely se zaměříme na sídlo průměrného rolníka z oblasti Vizovicka a Slušovicka. Jen částečně se zaměříme na zvláštní lidové stavby na vesnici. Výjimečné stavby z našeho regionu jsou zahrnuty v kapitole Sídla a jejich významné památky.
Dům byl pro naše předky místem, kde netrávili tolik času, protože obhospodařovali vše nutné pro svou obživu venku. Výjimkou byly zimní měsíce, kdy se dům proměnil v dílnu, kde se vyráběly dřevěné výrobky, trhalo peří, předl len a konopí apod. Původně se domy stavěly z nejdostupnějšího materiálu, a to ze dřeva. Časem začaly, hlavně ve městech a u bohatších obyvatel vesnic, vznikat stavby zděné, a to z cihel pálených či nepálených. Celkovému popisu domu se věnuje Příloha 2.
Živili-li se naši předkové zemědělstvím, byla pro ně životně důležitá živočišná výroba, jelikož neúrodná půda Valašska neposkytovala dostatek živin pro pěstování dostatečného množství plodin, zejména náročnějších obilnin. Hospodářská zvířata byla ustájena ve chlévě, který z pravidla navazoval na obytnou část domu a mnohdy z domu vedly dveře přímo do chléva, i když měl chlév vždy samostatný vchod z venku. Chlévy byly postaveny buďto z otesaných trámů, nebo z kamene, později z nepálených cihel. Uvnitř se nacházely jednotlivé kotce pro zvířata. Pod střechou v patře byla uschována sláma, seno, sklizené obilniny či nářadí.
Prostor, kde byly na noc zavírány slepice, se nazývá kurník. Ten byl buďto součástí chléva (kam měly slepice samostatný malý vchod, zpravidla s krátkým žebříkem), nebo stát samostatně. V druhém případě stával naproti vchodu do chléva a nad ním byla přistavena i králíkárna. Střecha nad kurníkem a králíkárnou byla propojena se střechou chléva, takže náspa (ochoz na kamenné podezdívce chalupy) zde byla zastřešena.
Pro uložení plodin, které nevyžadovaly uskladnění v chladu a vyžadovaly vzdušný prostor sloužily stodoly. Pro své rozměry byly často největší stavbou celého hospodářství. Tvořila je dřevěná konstrukce obitá deskami s jedněmi nebo dvěma vraty. Uskladněny zde byly obilniny, seno, sláma, zemědělské nářadí a později i stroje (mlátička, žací stroje aj.). Ve stodolách také probíhal mlat obilí a díky své prostornosti se zde často odbývaly i svatební oslavy.
Pro uložení plodin, které vyžadovaly uskladnění v chladu, sloužil sklep. Pro jeho zbudování se nejčastěji využil strmý svah poblíž domu, do kterého se vyhloubil prostor. Ten byl z přední části opatřen kamennými zdmi s dvířky a následně zastřešen. Do sklepa se ukládala zejména kořenová zelenina, brambory, ovoce a další méně trvanlivé plodiny.
Pěstování ovoce pro naše předky představovalo nepostradatelný doplněk obživy. Ovoce, které se již nevlezlo do sklepa a nezužitkovalo se např. na výrobu marmelád či povidel, putovalo do sušírny. To bylo dřevěné stavení s pecí uprostřed. Z jedné strany se do pece přikládalo, z druhé strany se nacházela komora, do které se vkládaly lísky („šuplíky“ z lískových prutů), na které se pokládalo rozkrájené a vypeckované ovoce. Sušené ovoce vydrželo dlouho a často sloužilo jako pochoutka pro děti. Sušené ovoce mohlo být také vítaným příjmem pro rodinu, pokud jej prodali na trhu.
Chov ovcí, který byl na Valašsku velmi rozšířený, nutil mnohé hospodáře vytvořit další ustájení, určené pouze pro ovce – ovčírny. Tyto dřevěné ovčírny byly mnohdy značných rozměrů, jelikož zde zimovala početná stáda ovcí, která se přes léto pásla na salaších okolo obce.
Latrína – suchý záchod, známý jako kadibudka, byl nutnou součástí každé domácnosti. Stávala mimo dům, nejčastěji vedle hnojiště, a byla to zpravidla malá stavba obitá deskami. Hnůj odtud se používal k zúrodňovaní polí.