Cílem této kapitoly je, aby žáci vyhledali typické regionální zvláštnosti přírody se zaměřením na její faunu. Budou proto zkoumat základní společenstva živočichů ve vybraných lokalitách regionu. Součástí tohoto cíle je, aby žáci dokázali zhodnotit některé konkrétní činnosti člověka v přírodě a aby dokázali rozlišit aktivity, které mohou v tomto ohledu prostředí i zdraví člověka podporovat nebo poškozovat. Zaměříme se zde proto i na ohleduplné chování k přírodě a na její ochranu, vysvětlíme i dopady estetického vnímání a současných trendů na přírodu.
Navazujeme zde na obecné znalosti o fauně a ochraně přírody v České republice. Rozšiřující učivo se zaměřuje na poznání typických regionálních živočichů – jak z území Valašska, tak i MAS VAS. S tím souvisí i rozlišení kladného a záporného působení člověka na živočichy a jejich případná ochrana.
Území Valašska, potažmo území MAS VAS, se nachází v prostředí, ve kterém má velký význam návaznost moravských Karpat na západoslovenská pohoří. Tyto oblasti jsou propojeny množstvím horských hřbetů s pestrou mozaikou biotopů od lesů po horské louky. Zachováno je často maloplošné lesnictví
i zemědělství í, které je klíčem pro udržení přírodní bohatosti. Díky tomu je zde bohatě vyvinuta fauna bezobratlých i obratlovců.
Člověk a jeho činnost je již od neolitu hlavním důvodem změn přírody a její bohatosti – v důsledku potlačování ploch lesa v se zde mohla trvale usadit celá společenstva živočichů, která by zde bez vlivu člověka nenašla dostatek vhodných stanovišť. Opětovným zalesňováním v průběhu posledních asi 200 let dochází na sledovaném území k úbytku živočichů vázaných na luční prostředí a jsou tedy častým předmětem ochrany. Mnozí živočichové, jejichž domovem jsou lesy, však na Valašsku nenachází dostatek vhodných stanovišť kvůli vysazování nepůvodních smrkových monokultur, a jsou tedy také chráněnými druhy. Vybraní zástupci fauny viz Příloha 1.
Díky úspěšné činnosti na poli ochrany přírody dochází k zachování chráněných druhů a také k pozvolnému návratu dříve vymizelých druhů. Nejlépe je to viditelné u velkých šelem, které se v posledních letech pravidelně vyskytují v příhraničních lesích – vlk evropský, medvěd hnědý, či rys ostrovid, ale také bobr evropský nebo čáp černý.
Vlivu člověka je také vystavena lesní zvěř. Člověk svým působením může některým druhům vytvořit příznivé prostředí pro jejich existenci, jiným naopak prostředí nevýhodné. Vytváření rovnováhy se v tomto ohledu zabývá myslivost – myslivci na základě znalosti stavů zvěře ve své honitbě dokáží redukovat populace zvěře, která se přemnožuje a může ničit semenáčky stromů, a také dokáží vhodně podpořit tu zvěř, jejíž stavy jsou podprůměrné. Velkým nebezpečím jsou introdukované druhy vysoké zvěře – muflon působí velké škody na lesní vegetaci; jelen sika dokáže přežít i na nekvalitní potravě, rychle se množí, a navíc se kříží s jelenem evropským, kterého tímto ohrožuje na stabilitě populací. Otázka – jaké druhy vysoké zvěře původní a zavlečené znáte a potkáváte v okolí svého bydliště? Původní – srnec obecný, jelen evropský, los evropský; nepůvodní daněk evropský, muflon evropský a jelen sika.
Opomenout nesmíme ani skutečnost, že do říše živočichů řadíme nejen živočichy žijící ve volné přírodě, ale také hospodářská zvířata. Ta byla dříve nutnou součástí obživy našich předků. Dnes už na živočišné výrobě nejsme existenčně závislí.