Cílem této kapitoly je, aby se žáci seznámili s vybranými význačnými pověstmi a pohádkami svého regionu, resp. Valašska. Součástí tohoto cíle je, aby žáci zkusili vytvořit vlastní pověst o místě ze svého okolí. Dalším cílem je, aby se žáci seznámili místy ve svém okolí, kde se natáčely známé televizní pohádky.
Tato kapitola nejlépe navazuje na témata pohádek a pověstí. Nejvhodnější je tedy využití této kapitoly v rámci výuky českého jazyka.
Pohádky a pověsti vznikaly vždy a všude. Výjimkou nebylo ani Valašsko, včetně oblasti Vizovicko a Slušovicko. Pověsti zůstávají více na zemi, na domácí půdě, v pohádkách se setkáváme s více fantastickými prvky. V obou případech se však v jejich námětu odráží prvek specifický pro daný region. Může se jednat o historickou postavu (vrchnostenský pán, hostinský, zbojník atd.), neobvyklou nebo významnou událost (vpády Tatarů, přírodní pohromy, šťastné či nešťastné události v obci či rodině aj.), přírodní zvláštnost a význačná místa (skály, specifické tvary hor či stromů, studánky, rybníky, vodní toky apod.) či pouhý výplod lidské fantazie, zasazený do daného prostředí (např. setkání s vodníkem, divoženkami). Velkou roli u vzniku pohádek a pověstí hrála právě lidská fantazie a pověrčivý způsob myšlení našich předků. Skutečnost tak mnohdy tvoří pouhý zlomek daného příběhu; zbytek dokreslila lidská představivost. Mnohdy byl daný příběh utvářen tak, aby na jeho posluchače (zejména děti) určitým způsobem zapůsobil – předal ponaučení do života, vystrašil nebo naopak povzbudil.
Mezi nejčastější postavy patří čerti, vodníci, čarodějnice, duchové, divoženky, smrtky i různá zvířata, kterým byly často přisuzovány určité symbolické významy (liška, vrána, sova, had). Velmi oblíbení jsou pak na Valašsku zbojníci, mající často nadpřirozené vlastnosti.
Jazyk pohádek a básní je často kombinací spisovné češtiny (jazyk vypravěče) a valašského nářečí (přímá řeč). To může být často potíží pro mladé čtenáře, kteří dané výrazy neznají či běžně nepoužívají. Je proto nutné se ujistit, že žáci užitým slovům rozumí.
Příklady zdrojů pohádek a pověstí z Valašska a regionu Vizovicko a Slušovicko:
ELIÁŠOVÁ, Eva. Pohádky, pověsti a vyprávěnky z Valašska.
IMRÝŠEK, Gustav. Čertoviny z Valašska.
JANČÍK, Augustin. Pohádky a pověsti z Držkové.
LÁZNIČKOVÁ, Petra a Taťána POLÁŠKOVÁ. Nejkrásnější pověsti – Příběhy z Beskyd a Valašska.
MÜLLER, František. Báje a pověsti z Vizovických hor.
PECK, Eduard, ŠRÁMKOVÁ, Marta a Rudolf ŠRÁMEK, ed. Valašské národní pohádky z Vizovic.
ŠÍMOVÁ, Bronislava. Pohádky z Vizovic.