Cílem této kapitoly je, aby se žáci aktivně seznámili s procesem osídlení jejich regionu a jeho typickými zvláštnostmi, aby tak byli schopni jednoduchým způsobem posoudit jeho význam z hlediska přírodního i historického. Součástí tohoto cíle je zaměření na minulost bydliště žáků, na vliv krajiny na život lidí a na působení lidí na krajinu a životní prostředí. Tato kapitola si také klade za cíl, aby žáci byli schopni srovnávat a hodnotit na vybraných ukázkách způsob života a práce předků na našem území v minulosti a současnosti s využitím regionálních specifik.
Navazujeme zde na obecné znalosti o historii České republiky a jeho osídlení. Rozšiřující učivo se zaměřuje na poznání specifického procesu osídlování Valašska – jeho někdejší podoby a jeho vlivu na stav současného osídlení.
Osídlení Moravy sahá až do období pravěku. Doložen je zde pobyt člověka heidelberského (až 800 000 let př.n.l.), neandrtálského (250 000 let př.n.l.), dále výskyt kultury pavlovien (cca 30 000 let př.n.l. – nejstarší keramika i loutka na světě, Věstonická venuše) a lidu s moravskou malovanou keramikou (4. tisíciletí př.n.l.). V 5. století př.n.l. zde žili Keltové, v 1. století po Kristu je částečně nahradili Germáni, ve 2. století sem zavítali i Římané.
V 6. století se s Germány promíchali Slované, kteří do prostoru střední Evropy přišli z těžiště jejich území, tj. z pomezí dnešní Ukrajiny a Běloruska. Na Moravu dorazil slovanský kmen Moravanů, kteří dali tomuto území název. Slované byli zemědělci obývající rovinaté oblasti, proto zde osídlili především nižší polohy. Živili se zejména obděláváním polí a chovem dobytka. Mimoto byli také zručnými řemeslníky a vynikali v produkci kvalitních šperků.
Od 11. do poloviny 14. století v Evropě probíhala tzv. Velká kolonizace, kdy probíhalo osídlování nových zemědělsky využitelných území. V rámci Velké kolonizace lze vydělit zejména Německou východní kolonizaci, během níž obyvatelstvo relativně hustě osídlených německy mluvících oblastí migrovalo směrem na východ. Od konce 12. století přicházeli kolonizátoři i na Moravu, a to z oblasti dnešního Rakouska. S původními Moravany se promísili a díky tomu, že to byli lidé schopní osídlovat i vyšší polohy, dochází k masivnějšími osídlování vyšších poloh na Moravě právě až v souvislosti s Německou východní kolonizací. Kolonizace znamenala nejen příchod nového obyvatelstva do neosídlených končin našich zemí, ale přinesla s sebou i nové způsoby obdělávání půdy, nové technologie i odlišné právní postavení obyvatel, které časem přijalo původní obyvatelstvo. V oblasti Karpat prováděli kolonizaci Němci i obyvatelé z původně osídlených oblastí na Moravě. Dnes nelze přesně určit, jak bylo které etnikum početné.
Z tohoto období také pochází naprostá většina prvních písemných zmínek o obcích Vizovicka a Slušovicka. Na území ORP Vsetín v této době bylo osídleno pouze údolí Vsetínské Bečvy po Vsetín a údolí Rožnovské Bečvy po Rožnov pod Radhoštěm. Na území ORP Valašské Klobouky bylo osídleno pouze údolí Vláry a Brumovky po Valašské Klobouky. Území kolem řek totiž poskytovala nejlepší možnosti v hornatém kraji pro zemědělství.
Během 16. století je území Moravy poměrně hustě osídleno a začínají se projevovat tendence osídlit i doposud zemědělsky nelukrativní horské oblasti. Dělo se tak jak spontánně, tak i na podnět vrchnosti. Prostor Valašska byl osídlen dvě kolonizačními proudy. Kolonizace vnitřní proběhla ve směru „zespod nahoru“, z již existujících moravských vesnic v podhůří, kdy se rolnicky orientovaný lid snažil obhospodařovat nová území a vytvářel tak v horách nová pole, pastviny a usedlosti. Naopak kolonizace vnější proběhla ve směru „shoda dolů“, kdy z území dnešního Polska a Slovenska přicházeli po hřebenových partiích karpatského oblouku pastevci živící se salašnickým způsobem chovu ovcí a snažili se v příhraničích pohořích Moravy získat nové pastviny. Tyto kolonizační vlny na východní Moravě započaly v podobném čase (počátek 16. století) a zanedlouho splynuly. Nejintenzívnějším dějištěm splývání těchto dvou rozdílných kolonizačních vln byly horské samoty, tzv. paseky. Mnohde byli prvními pasekáři někdejší obyvatelé moravských podhorských vesnic, jinde valašští pastevci. Hranice mezi těmito vlnami nakonec nebyla ostrá a u obou stran byla tendence osvojovat si způsoby hospodaření druhé strany. Obě kolonizační vlny nakonec vzájemně splynuly a jejím výsledkem byla osobitá kultura, podle které dostal i název region na východě Moravy – Valašsko.
Obce vzniklé v průběhu této kolonizační éry najdeme zejména v ORP Vsetín (Dolní, Prostřední a Horní Bečva, Hovězí, Nový Hrozenkov, Karolinka, Velké Karlovice, Valašská Bystřice aj.) a ORP Valašské Klobouky (Štítná nad Vláří, Nedašov, Horní Lideč aj.). Na Vizovicku a Slušovicku jsou to pouze dvě obce – Podkopná Lhota (1512) a Lhotsko (1549). Nicméně pasekářské usedlosti jsou typickým zjevem mnoha obcí Vizovicka a Slušovicka (Držková, Trnava, Všemina, Jasenná, Vizovice aj.) dodnes.