Cílem této kapitoly je, aby se žáci seznámili se základními obory lidového umění ve svém regionu, resp. na Valašsku. Nedílnou součástí tohoto cíle je, aby se žáci seznámili s formami podpory lidového umění, na jejichž základě zhodnotí jejich význam. Dalším cílem této kapitoly je, aby si žáci vyzkoušeli vytváření svého vlastního umění (psanou či výtvarnou formou). Možným cílem je tvorba vizovického pečiva (ve škole či doma).
Možnými výchozími body pro tuto kapitolu mohou být regionální témata v rámci hodin výtvarné a pracovní výchovy, v případě využití tvorby vizovického pečiva také vánoční téma zmíněných předmětů. Dalším možným výchozím bodem je téma regionálních osobností v rámci výuky vlastivědy.
Již z názvu je patrné, že tvůrci lidového umění nejsou profesionálové, tj. v oboru své činnosti zpravidla nejsou školeni. Vzniklá díla proto nedosahují takových kvalit, jako díla profesionálů, jejich kouzlo však často spočívá právě v nedokonalosti provedení. Výsledné dílo je tedy neškolené, spontánní a pro lidový kolektiv srozumitelné a dobře pochopitelné.
Charakteristickým znakem lidového umění je praktičnost, důležité jsou ovšem zároveň i jeho výtvarné kvality. Primárním účelem je funkce či účel výsledného díla, estetická stránka je druhotným výstupem tvůrce (např. ornamenty na kraslicích byly především milostným vyjádřením). Lidoví tvůrci dokonale znají materiál, se kterým pracují, a respektují jeho povahu. Používaný materiál je většinou přírodní, tzn. jeho pořízení není příliš nákladné či náročné.
Autor lidového umění nemusí být vždy znám. Za účelem propagace těchto umělců a jejich děl existují různé galerie, spolky či festivaly. Veřejnost má tak možnost se seznámit s touto produkcí. Důležitost tohoto seznámení je několikerá – primární je podpora autorů v jeho činnosti. Dále je to působení umění na jednotlivce, které kladně ovlivňuje psychiku člověka v mnoha směrech – od kultivace estetického i etického cítění přes rozvoj fantazie a nahlížení na realitu z různých úhlů pohledu až po poznávání světa jako takového. Právě toto poznávání světa vede i k dalšímu poznání místního regionu, odkud jedinec pochází, což vede k posilování vědomí jeho vlastní identity – což je u lidového umění, jehož autory jsou regionální tvůrci, klíčový aspekt.
Obory lidového umění jsou stejně rozvité a pestré, jako je tomu v případě profesionálního umění – setkáváme se s malířstvím (malování na skle, kraslice, ilustrace, malba na keramice aj.), spisovatelstvím (próza i poezie), sochařstvím (sochy z kamene, kovu, dřeva či pálené hlíny), architekturou (domy, nábytek), hudební produkcí (hudba dechová, cimbálová, jazzová, rocková aj.), fotografickou, filmovou i divadelní produkcí (amatérské snímky, ochotnické kroužky a divadla) aj. Mezi autory lidového umění je významně zastoupena produkce z materiálů přírodních a dobře dostupných – z proutí (koše, nůše, vánoční ozdoby), slámy (ošatky, úly), kukuřičného šustí (figurky), dřeva (hračky, sochy, nábytek), orobince (rohože, kabely), textil (výšivka, krajka, modrotisk, aj.)