Cílem této kapitoly je, aby se žáci orientovali v hlavních reáliích minulosti naší vlasti s využitím regionálních specifik, konkrétně se zaměřením na lidové obyčeje na Valašsku. Tato kapitola se proto věnuje seznámení žáků se základními prvky lidových obyčejů v průběhu roku i lidského života. Dalším cílem je, aby žáci zhodnotili jak význam lidových obyčejů v lidském životě, tak propojení lidových obyčejů s křesťanstvím.
Navazujeme zde na obecné znalosti o obyčejích, státních svátcích a významných dnech. Rozšiřující učivo se zaměřuje na poznání základních prvků lidových obyčejů a jejich význam.
Obyčej je v obecném smyslu chápán jako způsob chování, který je určený tradicí a který je v dané komunitě všeobecně přijímaný, rozšířený a ustálený. I když se vyskytuje i v opakovaných situacích každodenního života člověka, uplatňuje se zejména v při významných momentech života člověka, společnosti i přírody. Některé obyčeje mají povahu obřadu či rituálu (např. požehnání rodičů snoubencům při svatbě), jindy se jedná o svátky (křesťanské i občanské), které přispívají k ozvláštnění a cyklizaci společenského i rodinného života. Setkáváme se také se slavnostmi, které jsou záležitostí společensko-kulturní.
Lidové obyčeje jsou vázány jak na běh lidského života – rodinné obyčeje, tak na určitá data kalendáře – výroční obyčeje. Mezi lidové obyčeje, které jsou vázány na běh lidského života, patří např. obyčeje spjaté s narozením dítěte (křest, dárky dítěti a matce, vítání občánků aj.), sňatkem (svatební oznámení, svatební šaty, házení rýže na novomanžele, loučení se svobodou, snubní prstýnky, aj.), životním jubileem či významnými událostmi (výročí svatby, kulaté narozeniny, vyhrávání Josefům a Annám, první svaté přijímání, biřmování aj.) a úmrtím člověka (parte, kondolence, trachta, zádušní mše, pohřeb aj.).
Výroční obyčeje vycházejí z pradávných předkřesťanských tradic úzce propojených s koloběhem přírody a na něj vázaného hospodářského roku i z tradic křesťanských. Pohanské i křesťanské kořeny se pak v jednotlivých zvycích prolínají a ovlivňují jejich podobu.
Mezi lidové obyčeje, které jsou vázány na určitá data kalendáře, patří obyčeje spjaté s křesťanským liturgickým kalendářem (advent, Vánoce, Velikonoce, letnice, slavnosti Božího těla, hody, poutě, dušičky, mikulášská obchůzka aj.) i s předkřesťanskými svátky (masopust, májové obyčeje, svatojánská noc, dožínky, státní svátky aj.). Žáci budou seznámeni se zvyky Vánoc (narození Ježíše Krista), Velikonoc (ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista), masopustu (průvod masek v závěru období mezi dvěma půsty), májových obyčejů (stavění a kácení máje), svatojánské noci (pálení vatry při příležitosti letního slunovratu), dožínek (slavnostní zakončení žní), dušiček (Památka zesnulých) a svátku svatého Mikuláše (obchůzka dětí Mikulášem, čertem a andělem). Zmíněny také budou poutě a hody, které jsou vázány na den svátku patrona kostela, popř. na den vysvěcení kostela. Více informací viz Příloha 1 nebo web https://www.lidovakultura.cz/ – rubrika Lidová kultura – Lidová kultura v ČR – Lidová kultura nemateriální (heslář) – Obyčejová tradice.
Význam lidových obyčejů leží zejména ve skutečnosti, že se jedná o formu předávání kulturních hodnot a v daném společenství hrají podstatnou úlohu při udržování těchto hodnot. V oblasti, které zahrnuje území MAS Vizovicko a Slušovicko, se jednalo zejména o hodnoty křesťanské. Lidové obyčeje ovšem nejsou statické: procházejí neustálým vývojem a reagují na vývoj společnosti; některé zvyky proto zanikají, jiné se naopak vytváří, případně se mění jejich význam.