Cíl
Cílem této kapitoly je, aby se žáci seznámili se základními prvky valašského nářečí. Nedílnou součástí tohoto cíle je, aby žáci rozlišovali jak spisovnou a nespisovnou výslovnost, tak i slova spisovná a jejich nespisovné tvary. Dalším cílem této kapitoly je, aby žáci četli s porozuměním přiměřeně náročné texty potichu i nahlas, konkrétně texty psané ve valašském nářečí.
Výchozí bod
Navazujeme zde na téma nářečí v rámci výuky českého jazyka. Rozšiřující učivo se zaměřuje na poznání základních prvků valašského nářečí, jeho čtení a také jeho odlišení od spisovného jazyka.
Rozšiřující učivo
Encyklopedický slovník češtiny uvádí pět nářečních skupin – českou v užším smyslu, středomoravskou (dříve hanáckou), východomoravskou (dříve moravskoslovenskou), slezskou (dříve lašskou) a nářečí polsko-českého smíšeného pruhu. Valašské nářečí (spolu se slováckým a kopaničářským nářečím) náleží do východomoravské nářeční skupiny, kde vytváří její severní (valašskou) podskupinu. Tu charakterizují mnohé shodné prvky z hlediska hláskosloví, tvarosloví, slovotvorby, syntaxe i lexika.
Hláskosloví:
- Nezužuje se é ® í (taléřek, řéct)
- Uchování skupiny šč, žč (ščáva, nebožčík)
- Neprobíhá přehláska u/ú ® i/í v základu slov (břuch, klúč)
- Dloužení samohlásek před -l u sloves v příčestím minulém jednotného čísla rodu mužského (mluvíl, békál, sél)
- Zachována tzv. moravská krátkost hlásek (mak, blato, tata)
- Náslovné j se často mění v i (ideme); pokud po něm následuje samohláska, mizí úplně (enom)
Tvarosloví:
- Častý výskyt koncovky -om ve 4. pádu mn. č. podst. jm. rodu mužského a středního (mužoch, kuřatoch)
- Přeměna já jsem ® já su
- Přeměna t, n ® ť, ň na konci podstatných jmen (kořeň, blbosť)
- Přeměna na ® ňa na konci podstatných jmen (ovčírňa)
- Přeměna ou ® ú (dobú, búchl, trúba)
- Výskyt koncovky ej u přívlastků podstatných jmen ženského rodu (o téj našéj jednéj)
- Přeměna se ® sa (napíl sa)
Slovotvorba:
- Tvorba názvů rodin pomocí přípony é (Tomšé, Bečicé)
- Tvorba přídavných jmen ze sloves končících slabikou ít pomocí přípony ítý (utřítý)
- Tvorba jmen mužských nositelů/činitelů pomocí přípony ala (ťápala, ožrala)
Syntax
- Časté kladení infinitivu na konec věty (Chodil koze pást.)
- Používání infinitivu, který pozbyl svou větnou platnost (Udělat to udělám.)
- Používání záporového genitivu (neměl peněz, nevěděl ničeho)
Lexikum
- Regionalismy, převážně slovanského nebo německého původu: gořalka (pálenka), trnka (švestka), kór (obzvlášť), kolňa (kůlna), včíl (teď), švrlák (kvedlačka), toťkaj (nedávno), gatě (kalhoty), štamprla (pohárek na pálenku), zdrhat (utíkat), všady (všude), bečat (brečet), bečka (soudek), ráztoka (strmý horský potůček)
- Pojmy převzaté z rumunštiny díky valašské kolonizaci: bača (vedoucí pastevců), koliba (dřevěné obydlí), salaš (místo pastvy), brynza (ovčí sýr), kyčera (homolovitý zalesněný kopec), grúň (příkrá stráň), grapa (střž)
