Cílem této kapitoly je, aby se žáci orientovali v hlavních reáliích minulosti naší vlasti s využitím regionálních specifik, konkrétně se zaměřením na lidovou stravu na Valašsku. Tato kapitola se proto věnuje seznámení žáků se základními potravinami a pokrmy a způsobem jejich zpracování a přípravy. Možným cílem je i příprava některého z těchto pokrmů. Dalším cílem je, aby žáci srovnávali a hodnotili na základě představených ukázek způsob života a práce předků na našem území v minulosti a současnosti s využitím regionálních specifik, a to v souvislosti s lidovou stravou.
Navazujeme zde na obecné znalosti o potravinách, stravě a způsobu stolování. Rozšiřující učivo se zaměřuje na poznání základních prvků lidové stravy s možností jejich realizace. Výuka této kapitoly je tedy možná jak v rámci vlastivědy, tak praktických předmětů.
Jídelníček obyvatel Valašska, stejně jako v jiných oblastech, byl přímo ovlivněn úrodností půdy. Díky hornatému terénu se na Valašsku nachází méně úrodná půda. Z tohoto důvodu byla také většina Valašska osídlena poměrně nedávno; výjimku tvoří pouze údolní oblasti středního toku Rožnovské a Vsetínské Bečvy, Dřevnice a Vláry. Z toho důvodu se Valašsku říkalo „konec chleba a začátek kamení“, jelikož neúrodné, kamenité polnosti neposkytovaly dostatek živin pro bohatou úrodu. Uplatnění zde proto dostaly plodiny méně náročné na živiny, jako je žito, oves, pohanka (popř. rozličné obilné směsi), dále různé druhy zeleniny, zelí a také brambory. Ne nadarmo se proto na Valašsku odedávna říká „zemáky a zelé, živobytí celé“. Velmi důležitou roli hrály také mléčné výrobky (máslo, podmáslí, kýška, smetana, sýr, brynza, žinčica aj.), jelikož pastvy pro ovce a dobytek bylo na valašských stráních dostatek. Nepostradatelné bylo i ovocnářství, které tvořilo významný doplněk jídelníčku a ovoce se dalo po dlouhou dobu uchovat a také využít mnoha způsoby (sušené křížaly, povidla, marmeláda, slivovice, přísada do buchet, kompot apod.).
Z výše uvedených surovin byla připravována většina každodenních pokrmů – polévky (kyselica, zelňačka, štědračka…), obědy (kaše z pohanky, ovsa či krupice, pokrmy z brambor, zelí a kyšky, buchty s přídavkem ovoce aj.) i večeře (většinou opět pokrmy z brambor, zelí a kyšky).
Je nutno mít na paměti, že obyvatelé Valašska byli z drtivé většiny zemědělci-samozásobitelé, a to i v případě řemeslníků či obchodníků, kteří mimo svou živnost vždy měli i polnosti pro svou obživu. Geografické poměry byly proto zásadním faktorem, díky kterému byli obyvatelé hornatého Valašska mnohem chudobnější než obyvatelé okolních nížinatých regionů. Urodily se zde totiž pouze některé druhy plodin (viz výše), navíc v omezeném množství. Tato skutečnost se odrazila v jídelníčku každodenním i svátečním.
V současné době se zemědělství věnuje mizivé procento obyvatel Valašska (podobně jako ve zbytku ČR), proto chudobnost Valašska způsobená málo produktivním zemědělstvím je již minulostí. Tato skutečnost se odrazila ve všech aspektech života jeho obyvatel, včetně stravy.
V každodenním životě tvořila snídani většinou polévka, brambory, zelí, chléb s máslem, mléko, nebo káva. Snídaně probíhala až po ranním poklizení dobytka a musela být vydatná. Oběd, hlavní jídlo dne, tvořily brambory, zelí, prosná či pohanková kaše, chléb, žitné noky, později také buchty. Svačinu tvořil obyčejně chléb s mlékem, někdy s kouskem sýru či špeku. Na večeři se zpravidla jedly brambory na cibulce s kyškou, mlékem či podmáslím, případně pohanková kaše.
Složení svátečního jídla se odvíjelo od charakteru svátečního dne (neděle, Vánoce, Velikonoce, svatodušní svátky, hody, křest, svatba, pohřeb aj.). Nejčastěji se jedlo maso, pekly vdolky, koláče a buchty, o masopustu se smažily koblihy, při zabíjačkách se dělaly jitrnice, klobásy, jelita, škvarky, sádlo a udilo se maso.