Cílem této kapitoly je, aby se žáci orientovali v hlavních reáliích minulosti naší vlasti s využitím regionálních specifik, konkrétně se zaměřením na lidovou hudbu a tanec na Valašsku. Tato kapitola se proto věnuje seznámení žáků se základními písněmi a druhy tanců, hudebními nástroji a tělesy lidové hudby a tance z jejich okolí. Dalším cílem je, aby žáci realizovali podle svých individuálních schopností a dovedností jednoduchou lidovou melodii či píseň jak zpěvem, tak tancem.
Navazujeme zde na obecné znalosti o hudbě, zejména lidové a tanci. Rozšiřující učivo se zaměřuje na poznání základních prvků lidové hudby a tance s možností jejich vlastní realizace.
Pro lidovou hudbu je příznačné, že její autor byl zpravidla neznámý a k jejímu šíření docházelo ústní formou. Repertoár lidové hudby tak tvoří skladby a písně nejrůznější povahy a tématiky, ve kterých se odrážely mnohé vlivy a žánry. Písně valašských lidových písní byly často ovlivněny tradičním způsobem obživy (viz asi nejznámější valašská píseň Beskyde, beskyde v úvodu pracovního listu) i všeobecnou chudobností kraje. Nejčastějším motivem, bez ohledu na region, jsou pak mezilidské vztahy, zejména milostné. Mnozí autoři do textu písně často vtiskli i název místa, kde se děj odehrával. Jako ukázky lidových písní byly proto vybrány právě ty, které obsahují název vesnice z území MAS VAS, aby žáci vnímali bezprostřednost lidové písně.
S lidovou hudbou se v praxi můžeme setkat jak v její organizované podobě (cimbálové, dudácké, pěvecké, dechové muziky či folklorní soubory), tak s jejími příležitostnými projevy (masopust, hody, svatby, pohřby, plesy aj.). Pro účely seznámení žáků s lidovou hudbou je vhodnější její organizovaná podoba. Na území MAS VAS se vyskytuje několikero těles valašské lidové hudby (viz Příloha 2). Ve zbytku Valašska se pak nachází mnoho dalších takových hudebních těles, pro představu budou žáci seznámeni s hudebními tělesy z nejbližšího valašského města – Vsetína (opět viz Příloha 2), včetně hudebních nástrojů muziky cimbálové (cimbál, kontrabas, house, viola, klarinet aj.) a dechové (trubka, buben, klarinet, harmonika aj.).
K nejstarším párovým tancům na Valašsku patří tance točivé, na Rožnovsku zvané valaské, v oblasti středního a jižního Valašska pak točené. Tento tanec bezprostředně souvisel s pastýřskou kulturou Valachů a nejznámější taneční figurou tohoto tance je víření dvojice na místě kolem společné osy charakteristickým krokem (různé variace tohoto kroku pak odlišují jednotlivé druhy točených tanců). Další typickou figurou je samostatné točení tanečnice na místě/po kruhu, které doprovází tanečník vlastními prvky.
Dalším tancem typickým pro Valašsko je odzemek, resp. jeho varianta obuškový, který se tančí se sekyrou zvanou valaška. Jedná se o mužský sólový tanec, který se tančí vždy na stejnou melodii a skládá se z několika na sebe navazujících fází, které se ve svém tempu neustále zrychlují a obsahují konkrétní prvky (suny, dřepy, výskoky, friška aj.).
Mnohé další tance tvoří (nejen) tzv. figurální tance, které se tančí na jedinou taneční píseň a mají pevnou vazbu jednotlivých tanečních figur na motivy písně. Figury a pohyby jsou zde velmi specifické, např. jde o stylizovanou práci řemeslníků, a jsou doplněny běžnými kroky kolových tanců (polkové, valčíkové, mazurkové aj.).
Na Valašsku se k tancům většinou zpívalo. Tanec, hudba a zpěv tvořily jednotu, kdy právě souhra těchto tří složek poskytovala jejich účastníkům ten pravý prožitek. Příležitosti, během kterých lze v současnosti prožít lidovou hudbu, zpěv a tanec, jsou velmi různorodé a nejčastěji to jsou rozličné folklorní festivaly, mnohdy i s účastí zahraničních folklorních souborů.